O mně

Fyzioterapeut se v rámci svého povolání často ptá až tak do hloubky, že Vám to může být nepříjemné. Čím lépe Vás ale pozná, tím dříve se mu podaří odhalit příčinu Vašich bolestí a lépe Vám bude schopen pomoci. Aby to bylo fér, ráda bych Vám prozradila něco o mně.

Vše to začalo v šesti letech, kdy u mě lékaři diagnostikovali skoliosu. Myslím, že jsem ani přesně nevěděla, o co se jedná, ale veděla jsem, že musím cvičit. Opravdu mě to nebavilo. Táta mě budil i v deset večer, abych si odcvičila svoji denní dávku rehabilitačních cviků. Za to mu teď musím poděkovat. I přes trvdou dřinu jsem nakonec navštívila i Lázně Bělohrad, kde jsem absolvovala nabitý program, při kterém jsem se učila správně dýchat atd. Stav se zlepšil, ale i nadále mě často mě bolela hlava a v deváté třídě mě v rámci školní prohlídky ortoped opět sdělil, že mám skoliosu a chtěl mě do své péče. Já jsem se ale tak děsila lázní a zameškání plnohodnotné školní docházky, že jsem raději chodila dvakrát týdně na zdravotní plavání. I přesto mě v prvním ročníku na gymnáziu bolela bedra tak, že jsem se po zvednutí z postele nemohla rozejít, což jsem trochu přisuzovala i úrazu, kdy jsem na školním outdoorovém kurzu narazila páteří na skálu. Až v tu chvíli jsme to začali řešit. Z rentgenu radiolog vyčetl, že mám stále mírnou skoliosu a sakralizaci L5 (stav, kdy srůstá tělo 5. bederního obratle s kostí křížovou). Bylo mi doktorem řečeno, že pokud nebudu každý den cvičit, budou mě bolet záda. To jsem nechtěla. Po tom, co jsem odchodila další rehabilitace, jsem si řekla, že nejlepší bude, když si budu moci pomoct sama. Možná i proto, že nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat. A tak jsem se v 16ti letech rozhodla, že budu fyzioterapeutkou. Od té chvíle jsem začala obdivovat všechny spolužačky, které seděly rovně a začala moje profesionální (de)formace. Vztah ke sportu a pohybu mě přesvědčil o tom, že jdu správným směrem.

Ačkoli jsem vyrůstala ve sportovně založené rodině, trvalo mi až do puberty, než jsem objevila opravdové kouzlo sportu, nejprve v podobě basketbalu, potom už to bylo všechno možné od volejbalu přes plavání až k běhu. Ten mě později pohltil a nesprávnou technikou způsobil další bolesti pohybového aparátu, které bych mohla rozepsat na další stránku. Nyní se snažím nepřetěžovat jednostranně a využít všech možností, které v dnešní době máme. Každý sport přináší něco výjimečného a člověk u něho poznává své tělo jinak. Proto se nebráním žádnému sportu kromě extrémnějších záležitostí. Nejraději ze všeho nyní běhám, lezu, plavu, cvičím jógu a jezdím na kole. Svým klientům nejčastěji doporučuji chůzi a jógu.

Vystudovala jsem na Fakultě biomedicínského inženýrství v Kladně pod ČVUT v Praze bakalářský obor Fyzioterapie a dále jsem se na stejné fakultě rozhodla studovat inženýrský obor Systémová integrace procesů ve zdravotnictví. Po dokončení studia na vysoké škole stále navštěvuji odborné kurzy, které mě vždy přiučí něčemu novému a nakopnou do další práce. Chápu je jako nezbytné pro svoji seberealizaci a zkvalitnění péče o mé klienty. To je odpověď na otázku mojí maminky, jestli ty kurzy opravdu potřebuji..

Ačkoli fyzioterapeut není masér, já jsem výjimkou. Jsem fyzioterapeut, který nabízí i masáže, neboť mě to baví. Chápu, že jsou stavy, kdy Vám zkrátka není do cvičení a chcete si jen lehnout a nechat o sebe pečovat. Z mé zkušenosti mohu tvrdit, že kvalitní odborná masáž umí zázraky. V případě bolestí pohybového aparátu je ale aktivní pohyb sám o sobě a rehabilitační cvičení nenaharaditelné. Osobně mi přijde ideální zkombinovat domácí cvičení s masážemi.

Možná se někteří z Vás zastaví nad tím, až Vám budu u mých služeb doporučovat některé bylinky, minerály a mačkat body na plosce s tím, že toto je bod jater a toto je bod ledvin, ale chápu to jako součást celostní medicíny, která se na člověka dívá komplexně. To je to, co se zde všude hlásá a to, k čemu jsem se zapřísáhla a chápu to jako nezbytné…

Novinky